UMÍM PROŠÍT I PRST

Když jsem se začínala učit šít na stroji, brácha Filip mi řekl: ,,Dokud si neprošiješ prst, nejsi švadlena.

Den co den jsem usedala k mašině s vědomím, že den zasvěcení se blíží a že se mi do něj vůbec nechce. Až jednou v podvečer, znáte to, říkáte si: „Ještě dodělám tohle a pak půjdu…“ se to stalo. Jedna chyba, druhá chyba, třetí a jehla neomylně provedla dva stehy skrz nehet ukazováčku! V leknutí jsem ruku ze stroje prudce vytrhla. Zachroupalo to a bylo vymalováno. Hotovo. Běžela jsem opuštěnou dílnou k lékárničce a křičela: „Jupííí, je ze mě švadlena, je ze mě švadlena!!!“ Ne, opravdu nejsem švadlena, musím ještě zvládnout Everest dovedností, abych to o sobě kdy mohla říci, ale pokoru k tomuto řemeslu již mám navždycky vyšitou do svého ukazováčku.