PRVNÍ DINOSAUR

Když jsem vzala obrázek s dinosaury do dílny, ptala se mě dcera, co s ním budu dělat. Povídám: ,,Chci ho zkusit vyšít. Je moc hezký a chci ho uchovat, chci, aby tě pořád bavil."

Protože to byl úplně první pokus, trvalo dlouhé týdny, než jsem domů přinesla prototyp. Vidím to jako dnes – dcera stála u stolu, v ruce držela prostírání, oči navrch hlavy a jen dokola opakovala: ,,To je on, to je přeci on, to je můj dinosaurus!“ Každému se s ním chlubila, každému ho ukazovala. Ráno jsem prostírání marně hledala – měla ho ve školní tašce. „Mami, ten musí jít se mnou do školy, vezmu si ho jako ubrousek na svačinu, musím ho všem ukázat.“ Vidět, jak byla hrdá na svůj obrázek, jak ho celý rok nosila do školy, vidět, jak je na sebe pyšná, byla nejsilnější motivace pro další práci. Tohle je kouzlo, které mě má ve své moci. Za každým obrázkem vidím tuhle sílu. Vidím konkrétního člověka, který se bude radovat stejně jako moje dcera, protože tohle kouzlo výšivka podle vašeho obrázku prostě má.